Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pobyt v Dubnici

31. 5. 2010

 

Sme naozaj cudzinci?
Jsme opradu cizinci?
Are we really strangers?
 
Že sa v škole nevyučuje len tradičným spôsobom, chcú ukázať v ZŠ s MŠ Centrum I v Dubnici n/V od 24.5. do 2.6. 2009.
V týchto dňoch vybraná skupina žiakov školy a Základnej školy Mánesova z Otrokovíc absolvuje akcie v rámci projektu Comenius – Partnerstvá škôl v rámci Programu celoživotného vzdelávania podporovaného Európskou úniou.
10 dní sa deti budú spoločne zážitkovo vzdelávať prostredníctvom hry. Svoje poznávanie v oblasti anglického jazyka, histórie, umenia, ochrany životného prostredia, botaniky, biológie doplnia zdokonaľovaním v používaní IKT a vlastnej telesnej zdatnosti  nielen na vyučovaní, ale i na okolitých hradoch, zámkoch, pri Váhu, na Vršatci, v Súľove, v Bojniciach. Súťaživou skupinovou prácou dokážu svoje znalosti, schopnosti a zručnosti. Výsledkami sa pochvália na výstave malieb, herbárom, slovensko-česko-anglickým slovníkom, či fotografiami na webových stránkach školy. Za výsledky ich nečaká známkovanie, ale najlepšia skupinka sa poteší výhliadkovým letom nad miestami, kde prežili zaujímavé chvíle v prírode.
Na záver májovej etapy projektu je pripravené štvorjazyčné stretnutie, kedy k účastníkom pribudnú deti z Foldváry Károly Általános Iskola z družobného Vácu. Vyvrcholením náročných dní je prijatie 60 zapojených detí predstaviteľmi mesta 2.6. 2009 na MsÚ v Dubnici n/V.
Príprava aktivít bola náročná, plnenie programu bude zaujímavé, záver vedenie školy očakáva radostný a najmä efektívny pre vzdelávanie.
 
                                                                       Mgr. Anna Neščáková, zástupca riaditeľa
                                                                       ZŠ s MŠ Centrum I v Dubnici n/V
 
Pozdrav ze Slovenska posílají také všichni čeští účastníci projektu ze Základní školy Mánesova Otrokovice.

 

Neděle 24. května
tak je to konečně tady! Je neděle odpoledne a my jsme se sešli v hojném počtu (je nás 25 žáku a tři učitelé) u školy a netrpělivě čekali na odjezd do slovenské Dubnice nad Váhom. Cesta se zdála být nekonečná, ale my se umíme hezky bavit. Po dvou hodinách jsme dorazili. U školy nás už netrpělivě očekávali slovenští kamarádi s rodiči. Po uvítání ve škole jsme se rozdělili do rodin. Poté jsme se ubytovali, seznámili s naším novým dočasným domovem a povídali si. Všichni byli velmi milí. Zbyla nám i chvilka na procházku po Dubnici a nakonec jsme se zabalili do peřin a spali!!!! Dobrou noc!!!Anna Nováková a Jana Šťastná

 

Pondělí 25. května 2009
 
Po hezkých snech se každý z nás vydal do školy. Popapkali jsme snídaňku: párky s chlebem. Poté jsme se vydali napsat rodičům nějakou informaci o tom, jak se máme. Na obědě někteří „zlobili“, protože nechtěli hřiby, které byli k přírodnímu řízku a bramborám. Při cestě městem jsme narazili na obchůdek se zmrzkou a každý si dal!!! Nejvíce spolužáků si pochutnalo na příchuti cookies.
Dubnice má muzeum staré teprve čtyři roky, ale i tak je hezké a najdete tam plno zajímavých věcí například prekrasné kopie obrazů dubnických šlechticů , originalní dokument - povolení k pořádání trhů v Dubnici, historické oblečení, nábytek a věci denní potřeby.
V Keramikklubu, kam jsme zamířili z dubnického muzea, jsme se seznamili s úžasnou slepou paní, vedoucí klubu, která nás zasvětila do tajů keramiky. Všichni jsme měli za úkol vyrobit z keramiky lipové listy. Slovenští kamarádi vyrobí dubové listy a všechny naše výtvory budou společně zdobit vestibul dubnické školy, takže na nás budou mít památku. Pak jsme se také seznámili s prací na hrnčířském kruhu. Paní Soňa, přestože nevidí, práci na něm ovládá skvěle.
Po hezkém odpoledni jsme vyrazili na zlatý hřeb dnešního dne: seznamovací diskotéku. Moderoval a písničky poustěl tzv. králík. V průběhu večera se také odehrála první zkouška rytířské ctnosti! Abyste rozuměli, náš desetidenní pobyt má název Od hradu ku hradu, jsme rozděleni do česko-slovenských družstev a každý den plníme nějaký bodovaný úkol. Nejlepší družstvo čeká !!!zajímavá!!! odměna. Dnešním úkolem byla jízda na koni spojená se soutěží na paměť. Když jsme dojeli k cíli, museli jsme odříkat jména českých či slovenských dobrovolníků, kteří se tam postavili, a dokázat, že už se vzájemně známe. Všichni se snažili , ale ne každému se to podařilo! Čas byl neúprosný, a proto jsme museli končit. Rozlosovali jsme se do dvou týmů na úterní a středeční program a ubrali do svých nahradních rodin k odpočinku.                                                                                                                                                                                                                                                   Veronika Blablová, Petra Brázdilová, žákyně ZŠ Mánesova

 

Úterý 26. května 2009
Ráno jsme se nasnídali a vydali se na 1. vyučovací hodinu- slovenštinu, pak jsme měli angličtinu a informatiku.
Po obědě jsme měli program ve dvou týmech, tak jak jsme se losem rozdělili v pondělí večer. Jedna skupina sjížděla Váh na raftech a druhá část naší party vyrazila k Váhu kreslit.
Rafty z Dubnice nad Váhom do Trenčína
Vyrazili jsme k řece, cesta byla delší než většina z nás čekala. Ale i tato cesta měla svůj cíl.
U vody bylo krásně, ale neměli jsme čas se dívat kolem sebe, hned jsme se dali do práce - nafoukat rafty, přichystat pádla, uklidit batohy do doprovodného auta, svačiny schovat do nepromokavého vaku a pití do raftu. Konečně jsme vyrazili. Nejprve jsme se učili pádlovat a otáčet. Naše čtyři rafty s osmičlennými posádkami vyrazily. Cestou jsme samozřejmě měli i pár přestávek, protože jsme splavili téměř 20 km za úmorného vedra.
Na první zastávce nás čekalo koupání, na druhé splývání ve vestách na divoké vodě, na třetí jsme získávali body do soutěže, tentokrát jsme na čas “obraftovávali” ostrůvek.
Na konci cesty jsme vytahovali a oplachovali rafty a všichni byli po těch dlouhých kilometrech unaveni jako nikdy předtím. Když jsme jeli zpět autobusem do Dubnice, paní učitelka Javoříková zjistila, že nemá kraťasy, a vzpomněla si, že leží v místě vylodění. Paní učitelka Lenka z Dubnice kontaktovala našeho instruktora, aby je další den přivezl.
A NĚCO NAVÍC
Srandovní hlášky: Eva Polanská v krizových chvílích volala na Helu:,,Cibule, pádluj!“
Byli jsme poslední, ostatní už přistáli na břehu - Helča C.: ,,Už je doháníme!“
Měli jsme menší přednášku rafťáckého instruktora a Helča C. našla v raftu pavouka:,,Radši nebudu ječet, abych nepřerušila přednášku!“ a po konci proslovu instruktora: ,, Aaaaaaaaaaaaa, pavouk!!“
Denis B.: ,, Neviděl tu někdo bufet?“ Touto větou přímo provokoval celou cestu!!!
Pády do vody: Maroš 4krát, Silva 1krát + jedno přejetí člunem, Simča 1krát
                                                                                                              Monika Svobodová

 

Středa 27. 5. 2009
 
Ve středu jsme se jako každý den nasnídali ve škole, potom jsme se přesunuli na PC a měli jsme jednu hodinu IKT. Následovala hodina angličtiny v interaktivní učebně. Další hodinu jsme znovu měli na PC a poté jsme šli rychle na oběd, abychom stihli rafting. Celý den jsme se strachovali, jestli se to náhodou nezruší, protože měl pán Bůh zánět močového měchýře, ale naštěstí ten ustavičný déšť přestal. Tak jsme si řekli, že nakonec půjdeme na ty rafty, aby nám nebylo líto, že včerejší skupina si Váh sjela a my ne. Po krátké cestě k Váhu statní mládenci nafoukali čluny a vyrazili jsme po 7-8 spoluobčanech směrem ku Trenčínu. Cesta se neobešla bez nehod- například se holky lekly pavouka a vyskočily ze člunu. Cestu doplňovaly přednášky o místních zajímavostech i fauně a flóře okolo Váhu. Také jsme byli poučeni, jak máme správně raftovat a co na vodě nemáme dělat. Po vyčerpávající cestě plné obdivuhodných fyzických výkonů jsme v dáli uviděli Trenčínský hrad, místo, kam půjdeme na exkurzi, a začali jsme se radovat: „Konečně konec“. Po vykoupení malého bufetu jsme odjeli do školy, vyčerpaní jsme do sebe nacpali večeři a ospale jsme odešli domů.                                                                                                                                                                                                                      Kamil Koštiál a Marek Balusek
 
 
 
 
Čtvrtek 28. 5. 2009
 
Po snídani jsme pracovali na projektu, na kronice a na slovníčku. Po obědě jsme vyrazili vlakem na Trenčianský hrad. Ke  hradu jsme museli vyšlapat velký kopec. Prohlédli jsme jsme si výstavu zbraní a dozvěděli se něco o historii Trenčína i hradu. Dobývali jsme
úzké chodby se schody. Dostali jsme se až na věž, kde jsme se kochali krásným výhledem.
Poté jsme sešli zpátky do města, kde jsme měli krátký rozchod. Většina si nakoupila suvenýry a jídlo, ostatní se procházeli. Vlakem jsme odjeli zpátky do školy, kde na nás čekala večeře. Potom jsme se odebrali domů, ke svým náhradním rodinám.
                                                                                              Bára Čapková, Tereza Buňková

 

Pondělí 1. června 2009
 
Po snídani a nezbytných mailech domů se konalo v ,,bazéně“ (jak říkají Slováci své aule v budově školy) zahájení putovní výstavy obrázků na téma olympismus, kterou zahájila ředitelka slovenské školy a ředitel maďarské školy. Následoval fotbálek – ČR vs SR, ČSR vs Maďarsko, vybíjená ČR vs SR. Vyhráli Maďaři, 2. Slováci, 3. Češi... Po obědě jsme hlasováním určili program posledního odpoledne pobytu...je potřeba dokoupit dárky, a tak jsme vyrazili do Trenčína. Jako na potvoru začalo pršet. Na náměstí probíhala oslava dne dětí, v jednom stánku prodávali balonky s heliem, takže asi víte, jak to dopadlo... :-D Večer byla diskotéka, na které jsme tančili a blbli.... J A večer si i někteří balili kufr. Nebo spíš všeci... A zítra už odjezd! Většina nechce jet, ani se nedivíme! Dobrou noc!!!
                                                                   Helča Cibulková, Àďa Pospíšilová
 
Sobota 30. 5. 2009
 
Na začátku tohoto vyprávění nesmíme zapomenout na opravdu vydařené ráno, když (aspoň) polovina z nás nemohla přijít na to, proč jsou všichni příslušníci rodin našich slovenských kamarádů doma. Vysvětleni bylo jasné: je přece víkend!!!
Podle programu nás čekal turistický výšlap s opékáním špekáčků, ale protože terén byl rozmočený, na Súľov jsme nevyrazili. Měli jsme strach, aby se nám na mokrých skalách něco nestalo. Místo toho na nás čekal jiný, náhradní program. Po vydatné (pomazanko-rohlíko-chlebové) snídani jsme vyrazili. První zastávkou byla zřícenina Považského hradu. Odtud byl nádherný výhled na krajinu.
Pak jsme autobusem zase popojeli – směrem k největšímu slovenskému dřevěnému betlému v Rajeckej lesnej. Do detailu vypracované figurky se dokonce i pohybovaly! Moc se nám betlém líbil.
Posledním cílem naší cesty se stala vesnička Čičmany J, kde jsme se dozvěděli něco z historie kraje a života zdejších lidí. Mohli jsme také (nejen ve zdejším muzeu) obdivovat historické stavby - dřevěné domečky s vápnem kreslenými vzory a motivy.
Návratem do školy jsme udělali radost svým žaludkům.
Následovala další rytířská ctnost – střelba z luku. Náš tým neohrožených žen (Šmoulinky) získal celkem 5 bodů. A než jsme se rozprchli do domovů, ještě jsme povečeřeli. Tak skončil tento den, který (snad) nikdy nebude zapomenut….

Vaše redaktorky Mája Vlčková a Gabča Paulová

Pátek 29. 5. 2009
 
Dnes jsme měli naplánovaný celodenní výlet na Vršatec, Červený Kameň a Lednici. Počasí nám ale dlouhodobě nepřeje. Přijeli jsme na Vršatec a chtěli vystoupit z autobusu, ale tak strašně se nám rozpršelo a začal foukat silný vítr. Ale nás nic nezlomí...i tak jsme vystoupili a šli jsme se podívat na zříceninu hradu Vršatec. Paní učitelka Lenka nám cestou vyprávěla, protože zná v okolí každý kopec a kopeček, takže jsme se dozvěděli i zeměpisné, přírodopisné i historické zajímavosti. Po výstupu na zříceninu hradu nám všem bylo zima a byli jsme promočení, ještěže nás čekal v blízké vyhřáté chatě výborný oběd. Pokračovali jsme v plánované trase autobusem na hrad do Lednice. Na hrad jsme šli jen někteří, ten komu bylo zima, zůstal v autobuse. Celý plánovaný výlet jsme kvůli počasí bohužel nedokončili. Ve škole byl po návratu připraven náhradní program. Protože máme jeden z úkolů projektu porovnávání pohádek, podívali jsme se společně na film Sokoliar Tomáš, ze kterého byla připravena soutěžní otázka pro jednotlivé týmy. Den byl náročný a uběhl jako voda.
                                                               
  Silvie Kolomazníková, Klára Šarová


 
 

Čtvrtek 28. 5. 2009
 
Po snídani  jsme pracovali na projektu, na kronice a na slovníčku. Po obědě jsme vyrazili vlakem na Trenčianský hrad. Ke  hradu jsme museli vyšlapat velký kopec.  Prohlédli jsme si výstavu zbraní a dozvěděli se něco o historii Trenčína i hradu. Dobývali jsme úzké chodby se schody. Dostali jsme se až na věž, kde jsme se kochali krásným výhledem. Poté jsme sešli zpátky do města, kde jsme měli krátký rozchod. Většina si nakoupila suvenýry a jídlo, ostatní se procházeli. Vlakem jsme odjeli zpátky do školy, kde na nás čekala večeře. Potom jsme se odebrali domů, ke svým náhradním rodinám.

                                                                       Bára Čapková, Tereza Buňková
 

Středa 27. 5. 2009
 
Ve středu jsme se jako každý den nasnídali ve škole,  potom jsme se přesunuli na PC a měli jsme jednu hodinu IKT.  Následovala hodina angličtiny v interaktivní učebně.  Další hodinu jsme znovu měli na PC a poté jsme šli rychle na oběd, abychom stihli rafting. Celý den jsme se strachovali, jestli se to náhodou nezruší, protože měl pán Bůh zánět močového měchýře, ale naštěstí ten ustavičný déšť přestal. Tak jsme si řekli, že nakonec půjdeme na ty rafty, aby nám nebylo líto, že včerejší skupina si Váh sjela a my ne. Po krátké cestě k Váhu statní mládenci nafoukali čluny a vyrazili jsme po 7-8 spoluobčanech směrem ku Trenčínu. Cesta se neobešla bez nehod- například se holky lekly pavouka a vyskočily ze člunu. Cestu doplňovaly přednášky o místních zajímavostech i fauně a flóře okolo Váhu. Také jsme byli poučeni, jak máme správně raftovat a co na vodě nemáme dělat. Po vyčerpávající cestě plné obdivuhodných fyzických výkonů jsme v dáli uviděli Trenčínský hrad, místo, kam půjdeme na exkurzi, a začali jsme se radovat: „Konečně konec“. Po vykoupení malého bufetu jsme odjeli do školy, vyčerpaní jsme do sebe nacpali večeři a ospale jsme odešli domů.
                                                                                                                                               Kamil Koštiál a Marek Balusek

Úterý 26. května 2009
 
Ráno jsme se nasnídali a vydali se na 1. vyučovací hodinu- slovenštinu, pak jsme měli angličtinu a informatiku.
Po obědě jsme měli program ve dvou týmech, tak jak jsme se losem rozdělili v pondělí večer. Jedna skupina sjížděla Váh na raftech a druhá část naší party vyrazila k Váhu kreslit.
Rafty z Dubnice nad Váhom do Trenčína
Vyrazili jsme k řece, cesta byla delší, než většina z nás čekala. Ale i tato cesta měla svůj cíl.
U vody bylo krásně, ale neměli jsme čas se dívat kolem sebe,  hned jsme se dali do práce - nafoukat rafty, přichystat pádla, uklidit batohy do doprovodného auta, svačiny schovat do nepromokavého vaku a pití do raftu. Konečně jsme vyrazili. Nejprve jsme se učili pádlovat a otáčet. Naše čtyři rafty s osmičlennými posádkami vyrazily.  Cestou jsme samozřejmě měli i pár přestávek, protože jsme splavili téměř 20 km za úmorného vedra.
Na první zastávce nás čekalo koupání, na druhé  splývání ve vestách na divoké vodě, na třetí jsme získávali body do soutěže, tentokrát jsme na čas “obraftovávali” ostrůvek.
Na konci cesty jsme vytahovali a oplachovali rafty a všichni byli po těch dlouhých kilometrech unaveni jako nikdy předtím. Když jsme jeli zpět autobusem  do Dubnice, paní učitelka Javoříková zjistila, že nemá kraťasy, a vzpomněla si, že leží v místě vylodění. Paní učitelka Lenka z Dubnice kontaktovala našeho instruktora, aby je další den přivezl.
A NĚCO NAVÍC
Srandovní hlášky: Eva Polanská v krizových chvílích volala na Helu:,,Cibule, pádluj!“
Byli jsme poslední, ostatní už přistáli na břehu - Helča C.: ,,Už je doháníme!“
Měli jsme menší přednášku rafťáckého instruktora a Helča C. našla v raftu pavouka:,,Radši nebudu ječet, abych nepřerušila přednášku!“ a po konci proslovu instruktora: ,, Aaaaaaaaaaaaa, pavouk!!“
Denis B.: ,, Neviděl tu někdo bufet?“ Touto větou přímo provokoval celou cestu!!!
Pády do vody: Maroš 4krát, Silva 1krát + jedno přejetí člunem, Simča 1krát
                                                                                    
 Monika Svobodová 
 
Malování
Po obědě jsme se vydali k řece Váh. Šli jsme kreslit přírodu a rostliny. Neobešlo se to samozřejmě bez obětí na majetku. Když už jsme to měli hotové, některým z nás spadly naše výtvory do vody celkem 3krát. Pak jsme se šli chvíli do vody osvěžit i my a Áďa tam samozrejmě spadla celá. Když jsme dokreslili, vydali jsme se na zpáteční cestu, po které jsme byli velmi unaveni.
POTÉ BYLA VEČEŘE A TRADÁ K RODINÁM!!!!
 
     Johana Němečková
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Pondělí 25. května 2009 
 
Po hezkých snech se každý z nás vydal do školy. Popapkali jsme  snídaňku: párky s chlebem. Poté jsme se vydali napsat rodičům nějakou informaci o tom, jak se máme. Na obědě někteří „zlobili“, protože nechtěli hřiby, které byli k přírodnímu řízku a  bramborám. Při cestě městem jsme narazili na obchůdek se zmrzkou a každý si dal!!! Nejvíce spolužáků si pochutnalo na příchuti cookies.
Dubnice má muzeum staré teprve čtyři roky, ale i tak je hezké a najdete tam plno zajímavých  věcí například prekrasné kopie obrazů dubnických šlechticů , originalní dokument - povolení k pořádání trhů v Dubnici, historické oblečení, nábytek a věci denní potřeby.
V Keramikklubu, kam jsme zamířili z dubnického muzea, jsme se seznamili s úžasnou slepou paní, vedoucí klubu, která nás zasvětila do tajů keramiky.  Všichni jsme měli za úkol vyrobit z keramiky lipové listy. Slovenští kamarádi vyrobí dubové listy a všechny naše výtvory budou společně zdobit vestibul dubnické školy, takže na nás budou mít památku. Pak jsme se také seznámili s prací na hrnčířském kruhu. Paní Soňa, přestože nevidí, práci na něm ovládá skvěle.
Po hezkém odpoledni jsme vyrazili na zlatý hřeb dnešního dne: seznamovací diskotéku. Moderoval  a písničky poustěl tzv. králík. V průběhu večera se také odehrála první zkouška rytířské ctnosti! Abyste rozuměli, náš desetidenní pobyt má název Od hradu ku hradu, jsme rozděleni do česko-slovenských družstev a každý den plníme nějaký bodovaný úkol. Nejlepší družstvo čeká !!!zajímavá!!! odměna. Dnešním úkolem byla jízda na koni spojená se soutěží na paměť. Když jsme dojeli k cíli, museli jsme odříkat jména českých či slovenských dobrovolníků, kteří se tam postavili, a dokázat, že už se vzájemně známe. Všichni se snažili , ale ne každému se to podařilo! Čas byl neúprosný, a proto jsme museli končit. Rozlosovali jsme se do dvou týmů na úterní a středeční program a ubrali do svých nahradních rodin k odpočinku.
                                                 
  Veronika Blablová, Petra Brázdilová
 
 
 
 
 
 
 

Neděle 24. května

tak je to konečně tady! Je neděle odpoledne a my jsme se sešli v hojném počtu (je nás 25 žáku a tři učitelé) u školy a netrpělivě čekali na odjezd do slovenské Dubnice nad Váhom. Cesta se zdála být nekonečná, ale my se umíme hezky bavit. Po dvou hodinách jsme dorazili. U školy nás už netrpělivě očekávali slovenští kamarádi s rodiči. Po uvítání ve škole jsme se rozdělili do rodin. Poté jsme se ubytovali, seznámili s naším novým dočasným domovem a povídali si. Všichni byli velmi milí. Zbyla nám i chvilka na procházku po Dubnici a nakonec jsme se zabalili do peřin a spali!!!! Dobrou noc!!!!
 
Anna Nováková a Jana Šťastná
 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červenec / 2021 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 54837
Měsíc: 420
Den: 10